SVATÁ ALIANCE

Na nebi jsi vlasatici

viděl, třes se, světe!

Lidé, chyťte se stolicí,

ať s nich nespadnete!

Zdržujte se pití, tance

v tuto smutnou dobu!

Stará Svatá Aliance

vystupuje z hrobu.

Slunce nad Evropou hasne

jako lidská pýcha,

vracejí se opět krásné

časy Metternicha.

Černí tajní policisté

příjemného hmatu

chopili v své ruce čisté

obor diplomatů.

Listiny se fabrikují

tam, kde nejsou žádné,

spiknutí se odhalují,

snahy velezrádné.

Císařové dva se sjeli

k radě v Postupimi,

jak by zatočiti měli

s poddanými svými.

Starý hněv si odpustili

z péče o koruny,

pojišťovnu založili

pro zviklané trůny.

Vítr severní v svět věje

jejich plány tajné,

na pařížském hřbitově je

zaslech’ Heinrich Heine.

Zacpal sobě uši vatou

a vzdych’ v tichém hoři:

„Havěť všeho světa Svatou

Alianci tvoří.

Jak se těším, že má hlava

odpočívá v hrobu.

Svatá Aliance vstává

z mrtvých v tuto dobu.“