Svatá Anežka.

Tak malá ještě ubožátko byla,

že po matce si mohla zaplakati,

tak útlých údů, že se báli kati,

by se jim proutkem v rukou nezlomila.

Leč v očích reků nezmožených síla,

a proudy vlasů – paprskové zlatí,

a rty se blahem zdály usmívati,

kdy v pospas šelmám v cirku vystoupila.

Lev lačný zařval, až se mříže chvěla,

divákům hrůza do všech údů vjela,

ač přišli bavit divadlem se novým.

A z mříže těsné skočil dravec lítý.

Když však ji uzřel, – k nohoum leh, jak zpitý

tou září vlasů, tělem lilijovým.