Svatá četa.

Smích a vtip na retu žíznivém,

v hlavě sta nových myšlének,

táhneme přízraků bludivem

za zpěvu sester a milenek

bujaří, jasní, jak se sluší

tomu, kdo plápolat ve své duši

žár božský tuší.

Za vaší vlajkou, ideály,

pro zář volnosti v lidstva porobu

náš život je boj a pochod stálý

od kolébky až do hrobu!

Co zítra bude, nás neděsí,

leč dnešek buď náš, pouze náš!

Hle, mlha se táhne nebesy,

než zvíš, juž večer tu máš,

a potom propadneš spánku a mdlobě,

a kolem všady, v světě i v tobě

bude jak v hrobě.

Za vaší vlajkou, ideály,

pro zář volnosti v lidstva porobu

náš život je boj a pochod stálý

od kolébky až do hrobu!

Tak tedy vesele, bratři, jen,

ať konvice kolují, píseň zní!

Nechť jeden z nás utone v smrti jen,

když ostatní jaří jsou, vítězní.

Za padlého nový vstup v naše řady,

ať jako pluk věčně zdravý a mladý

jsme opět tady!

Za vaší vlajkou, ideály,

pro zář volnosti v lidstva porobu

náš život je boj a pochod stálý

od kolébky až do hrobu!

Buď pokoj zesnulým! Ať vane dnes

zvuk slavných panichid v klidnou jim říš!

Do žalmů pohřebních mísí se ples

a slzy padají v plnou nám číš.

Však i ten mrtvý ze své jámy

slyše ten hymnus dobře známý

zpívá jej s námi.

Za vaší vlajkou, ideály,

pro zář volnosti v lidstva porobu

náš život je boj, a pochod stálý

od kolébky až do hrobu!

Jeť rozkošný život a čestný je skon,

co žádáš si, srdce mé, zde ještě víc?

Jdi s úsměvem, písní budoucnu vstříc,

a křikněme bouřně v pouti své sklon:

,Zdar lásce a lidskosti, umění, vlasti!(

Tím heslem i Flegethon ve propasti

bude se třásti!