SVATÁ CHVÍLE!

Prvního presidenta dal nám Osud

a vyšší byla moc, jež řekla: buď!

my rostli jsme a sílili až posud:

jím? sami? vděčně zachvívá se hruď.

Však léta přešla, sen jak se svítáním,

my za otce jej měli, jak ctí syn;

teď osiřeli jsme a teskně za ním

se ohlížíme, zmlklí, v duši stín.

Nuž, chvíle těžká přišla, volit sami,

svůj táhnout los, ne sobě, pro národ;

neb duch, jenž půjde nyní dějinami,

z té urny vyjde, našich losů plod!

Pomněme velkých synů naší Vlasti

i slavných králů, jež jme Víta týn;

kdo jdete k urně osudné teď, z nás ti,

přistupte v duchu jich jak Vlasti syn!

Ta svatá chvíle! posvěť vaši ruku,

hle, národ čeká, zatajený dech;

cítíte chvíle té tu všecku muku,

jež vane k vám dnes z celých Čech?!...