SVATÁ LOGIKA. (II.)

Našim Němcům dáváme jak sobě, ba i víc,

protože jsou naši, bez všech pletich:

universitu a techniky a ministry,

tisíc škol a jiné, bez všech pletich;

otřes mozku jejich bankám léčíme

družně, přímě, nejsme filistry.

(O tom, jak dřív oni k nám, my mlčíme.)

Ale říšští, ba i naši křičí, vrčí,

vyhrožují; chtí, ať my jsme jejich.

Hle, a hrdé Times jim do chomoutu jdou?

O nás mluví řečí podivnou,

div nekřičí, že jsme národ vlčí;

ať prý „pěknější“ je naše hra,

et cetera.

Naše hra je poctivá, je fair,

naše heslo není „Ber, jen ber!“,

to říkáme s čistým svědomím

(kéž je na „svědomí“ jinde dobrý rým!).

V Tyrolích však Ital nedá Němcům nic,

ani otčenáš, ni slabikář, ni učebnic,

ani slůvko na hrob v rodném jazyku.

Hle, a v říši jako kuřátka jsou, mlčí,

jak pod kvočnou kuřátka, tak bez křiku,

jak by nic.

Mlčí hrdé Times též, jak by nic.

Žádné, žádné, žádné poplachy,

ani slůvka zlého na Vlachy.

Jak by nic.

Kde tu logika? Kde právní cit? To nevím.

Řekl mi však doktor Funke z Berlína,

oční lékař: „Příčina je jediná:

Berlín jednou vidí lépe levým,

jindy pravým. Teď levé napíná

na horečný východ kolemkol;

proto nedohlídá do Tyrol.“

Inu, chyba v kalendáři.

Nešika

neoznačil, kdy má svátek

svatá Logika.

Takhle bylo předloní a loni,

je i dnes. Jaké zázraky?

Plískanice trvá někdy dlouho.

Obuj juchťáky!