Svatá Lucie.

Neviděl's tu svatou pannu,

Lucie se nazývá?

Pošla ona tam v tu stranu,

Kde tkví květná olíva.

„Viděl jsem ji; bohem vzňata

Před sudími stanula,

S obličeje záře svatá

Líbezně jí kanula.“

A co onen sudí krutý

S pannou svatou rozmlouval,

Že se jako pominutý

Na ni zlostně prosouval?

„Pronášela ona slova

K němu silou proročí,

Proto jemu pořád z nova

Mračilo se obočí.“

Nad děvou když sudí mladou

Zuřivost svou vyproudil,

Kam pekelnou svojí radou

Světici tu odsoudil?

„Odsoudil ji strohý sudí

K horoucímu zápalu,

Z toho však ctné její hrudí

Vzdalo Bohu pochvalu.“

Tedy vřelá ohně žíře

Schvátila ji v potravu?

Za mzdu dáno její víře

Takovouto popravu?

„Žíře ohně byla žhoucí,

Plamen v šíř se rozhostil,

Leč duch Boží všemohoucí

Ji z té smrti vyprostil.“

Svědectví král nebes tedy

Vydal její nevině?

Nemohla již pro ty vzhledy

Umříti co rekyně?

„Moudrost Boží nevyzpytná

Zvláštní cestou kráčela,

Děva ona neješitná

Vlastní krví orděla.

Hlava svatá v obličeji

Dýkou ostrou obledla,

Zbožná ale duše její

K nebesům se pozvedla.

Přišel anděl v sličné záři

Drže palmu s lílijí,

A s milostnou ujal tváří

Vzhůru svatou Lucii.“