SVATÁ MARIA! (II. dívka.)

Mne posílají vánky vlažné,

jež z krajů svatých letí k nám,

a bělostné ty mráčky tažné,

jež v slunci spějí k dálavám.

Mne posílá to slunce zlaté,

jež usmívá se v blankytu,

i třepotavé hvězdy vzňaté,

jež vycházejí z úkrytu.

Mne stříbrná posílá luna,

plát chtěla by Ti pod nohou –

jen z dálek zní sem jejich struna,

neb samy přijít nemohou.

Královno hvězd i vánků nebe,

přijmi zpěv světů s DÍTKA rtů,

ty hlaholí, byť přestal Tebe

ctít zástup světských poetů.

Tys DÍTKO tolik milovala,

jež Bůh Ti vložil do klína –

hle chudinká jsem, a tak malá –

Tys královna má jediná!