SVATÁ NOC.

Ty rubíny, jež kol čela ti hoří,

mé krve krůpěje jsou, kterés vsála,

kdy v noci oné nevýslovném hoři

rameny svými tělo mé jsi spjala.

Tvé oči měly odlesk zpěvných moří,

v nichž hvězdná zář až ze dna divně sálá.

Tvých ňader růží vůně ještě moří

teď duši mou, již krutá bolesť rvala.

A slova tvá nevidné prsty byly,

jež hrály duše mojí na klavíru,

jenž dlouze lká a sladce nocí kvílí.

A vůně ňader tvých a tvého těla

já dlouze ssál v hlubokém, velkém míru

té noci, jež se v nekonečno skvěla.