SVATÁ PRÁCE.

Za onoho času Kristus s apoštoly

chodě světem zašel v horský lán.

Tehdáž zastavil se Pán

pode strání, na níž lidé pracovali v poli.

Do příkrého svahu první brázdy táhli.

V předu žena s mužem v krušném jhu,

v zadu staroch u pluhu;

bída, zápas o chléb s drsnou hroudou sem je spřáhly.

Apoštolé různo pohlížejí k stráni,

jak jen ztěžka přibývá tu ryh.

Kristův zářný zrak se zdvih',

jak by s nebes přivolával v jich znoj požehnání.

„Ký to lid, že sám v tak nezvyklé jho chvátá?“

učeník dí druhu s úšklebkem.

Kristus na to vece všem:

„A já pravím: práce mozolů buď vám vždy svatá!“