SVATÁ RODINA

Pout jejich často setkala se s mou.

Pod černým krovem hospod na noclehu

já leckdy broukal kolébavku tmou

tichému děcku. Měla prudkou něhu

maminka jeho, vesele se smála

a ráda zpívala a tancovala.

Na stráních vídal jsem je sedat v mech

či v mateřídoušku. Keř šípkový

a trnky sušily jim pleny v pocelech

jarního slunce, v kterém vypoví

Marie všechny touhy matky mladé

a Josef ruku na rámě jí klade.

Nic nemají než ruce, nic než hlad

a skrytou pýchu, jak jim roste dítě.

Domove, ty mu teplo musíš dát,

ty chleba, země, neboť vykoupí tě

prací svých rukou, duší, jež v něm žije.

Nedej mu jíti cestou Kalvárie!