Svatá stráž.

Tajemná noc! – šeř zapředla vísku

i stromy snící na stráni v blízku;

lilije stříbrem měsíc teď vzplál

a zlatem aster azurná dál;

a jak se dotknul hvězdný třpyt lístku,

šumot a ševel rozběh se v trysku

po celém háji, v dumách jenž stál,

štěstím a mírem dýchat se zdál.

O kapli Tvoji opřené čelo,

nezřel jsem, jak se zvolna juž tmělo,

jak rosy krůpěj sedla v mech svěží;

v dědinku hledím – touha mě jímá:

jak se jí klidně, tichounce dřímá,

když jí Tvé, Matko, oko – sny střeží.