Svatba na Slavětíně. (II.)

Hlučno v síni starodávné,

Hlučno po celém jest hradě:

Viz ty radovánky slavné,

Viz ty hosti v dlouhé řadě!

V středu dívek lepotvárných

Viz nevěstu s tváří bledou,

Jak ji dva z paniců švárných

Slavně k ženichovi vedou!

Ale Mína ověnčenou

Hlavu smutně k zemi kloní,

A přes tvář jí uslzenou

Slza za slzou se roní.

Vůkol zírá hrůzy temné,

A nadarmo smutek tají:

Aj tu v síni k písni jemné

Struny smutně zachvívají.

Děva slouchá smutné písni;

A jak mile pěvce zhledne,

Přemožena citů tísní

V okamžení k smrti zbledne.