Svatba na Slavětíně. (III.)

Aj, na hradě Slavětíně

Jak se všecko proměnilo!

Prázné jsou hodovní síně,

Kde se panstvo veselilo.

Slyš, jak temnosmutně znějí

Zvony s slavětínských věží!

Dole v hradní kapli pějí

Černé zbory vážných kněží.

A hle, v středu rakev černá

Květověnci ověšena;

V ní leží nevěsta věrná,

Chladné smrti zasnoubena.

Slavné ticho v kapli temné;

Tajné slyšeti vzdychání; –

Aj tu z dáli truchlojemné

Struny znějí v tichém lkání.

Pěvec Hynek s harfou hlasnou

Hřmotně do svatyně vkročí; –

Odvrhneť ji, jak jen krásnou

Mínu bez života zočí.

Struny prasknou. – Pěvec Míně

Tiché, zbožné vzdechy světí;

Pak se vzchopiv, ze svatyně

Smrti vstříc do boje letí.