Svatba na Slavětíně. (l.)

Aj, na hradě Slavětíně

Bolné rozléhá se Ikání;

Táhne se skrz dlouhé síně

Od večera do svitání.

Slečna Mína to běduje

Plačíc pro milence svého,

Že se dlouho nevracuje

Zpátky z boje krvavého.

Dávnoť již se milovaly

Srdce jejich láskou věrnou;

Ale mraky stahovaly

Se nad nima v bouři černou.

Žádná jiskra nesvítila

Naděje jim ku spojení;

Ale láska posvětila

Srdce v svatém zalíbení. –

Hynek odjel s myslí temnou

V boj do dálné Palestiny;

Aj tuť tekly přes tvář jemnou

Hojné slzy sličné Míny.

Od té doby pláče vezdy

Od večera do svitání,

Patříc na nebeské hvězdy

Hledá u nich smilování.