SVATBA NA VSI.

Kterak bujně si dnes vede

tichá jindy víska!

Ke kostelu hlučná svatba jede,

družba výská, hudba vříská,

z kočáru co chvíli letí

koláč v davy mlsných dětí

čekajících všude u cesty,

smích a jásot kol a kol.

Jenom líčko na smrt bledé

nejbohatší ve vsi nevěsty

slzy smáčejí a němý bol

srdéčko jí stiská.

Od kostela v krátké chvíli

jedou svatebčani,

každý z nich teď hlavu k prsům chýlí

v zadumání, družba ani

mezi koně nevystřelí;

obraz, který právě zřeli

na hřbitůvku u kostelních vrat,

na mysli teď tane jim:

nevěstin dřív švarný milý,

ženichův to vlastní mladší brat,

na prahu tam leží kostelním

s prostřelenou skrání.