Svatba selská. (Přípravy k svatbě.)

Velkou mívá v kraji slávu

selská svatba bohatá;

hostům dává družba zprávu,

hochy zve i děvčata.

V pěkný oděv se mládenci

v onen den obláčejí,

dívky pod krásnými věnci

k nevěstě přicházejí.

Pěkně zdobí věnec panny

i barevné tkanice;

hlavy hladce učesány,

vrchol poutá jehlice.

Peníz na krku se třpytí

a na šněrovatce prým,

šňůrou perel ženy svítí

i svým čepcem bohatým.

Ve svou dobu se do statku

ženich s družbou dostaví,

pantatíka, panímatku

ctně a slušně pozdraví.

Děkuje za vychování

dcery jejich milené,

žádá pak o požehnání

rodiče uslzené.

Mlčíc klade na své děti

otec, matka ruce své,

z duše přímo k nebi letí

požehnání otcovské.

Rodiči pocelovaná

dcera ven se ubírá;

hudba zvučí objednaná:

nevěsta slz nestírá.