Svatba selská. (Tabule svatební.)

Zatím v kuchyni se snaží

mnohonácte kuchařek,

vaří, paří, pekou, smaží

všeho dost a hostům vděk.

Ubrusem se kryjí stoly,

nádobím květovaným;

připraveno, cožby koli

k chuti bylo pozvaným.

Mládež chvíli v hospodě si

poskočila do kola:

náhle zastaveny plesy;

posel k obědu volá.

Plech i dřevo hudby zvučí,

počne slavné tažení;

výskajíce hoši hlučí,

až pak vejdou v stavení.

Družba píseň započíná

a modlitbu nábožnou,

Boha dárce připomíná –

všickni ruce vzhůru pnou.

Polévka se nese, po ní

hovězího vážný kus,

vepřovinka luzně voní,

se zelím i křehká hus.

Aj, tu plave v medu kaše

s perníkem omaštěným;

dětem sluje „mátinaše,“ –

lahodná pochoutka jim! –

Nesou kachny, jehně, tele,

chutně zadělávané,

po krocanu zlaté sele,

holuby nadívané.

Pivo k jídlu zapíjí se

pálenka i slazená,

hody končí věž na míse

koláči vyhraděná.

S pece mláď se již usmívá

na žádoucí výsluhu,

s laskominou se již dívá

stoulíc na koláč hubu.

Družba všecko všude řídí

a s mládenci pořádá;

okem slyší, sluchem vidí,

dřív, než jej kdo požádá.

Chvíli píseň mládež ráda

veselou si zazpívá; –

někdy hoch sám slova skládá,

k notě hudba zaznívá.

Šprýmy baví družba hosti,

a své vtipy rozvíjí,

všechněm pak ze zdvořilosti

dle pořádku připíjí.

Snahou družby obratného

hosté vesměs uctění

za dvorný přípitek jeho

podarem se odmění.