Svatba.

V Plástovicích s neděle

Okolo dudáka

Chasa dupá vesele,

Zpívá si a skáká.

„Hrejte, kmotře, taneček,

Zejtra u oltáře

Ruku podá Janeček

Šafářovic Máře!“

Dupá, vejská, skotačí,

Kmotr duje v kejdy;

Janek platit postačí

Hudbu, kvas i rejdy.

„Však já tobě zasolím,

Zpropadený Janku!“

Zlý mu hrozí Jerolím,

Truchle pro kochanku.

„Směls mi kůstku vyrvati,

Že máš více statku:

A já zde mám kovati

Vůz ti ještě k sňatku?“

Buchá, buchá kladivem,

Čáry černé kuje,

Kalí v moku chladivém,

Klením přizvukuje.

„Tento nožík kalený

Do voje ti vrazím,

Vůz i máj ten zelený

Na vzdory přimrazím!

Čáry! máry! černý pes!

Pekelný Rarášku!

Přijď a do nožíka vlez

Svatbě na překážku!“

Dobuchal a kladivo

Prudce stranou metne,

Mumlá slovo strašlivo,

Do voje nůž vetne.

Noc se na den promění,

Svatba na vůz sedá,

Mářa hned je v plameni,

Hnedky zase bledá.

Kočí stoupne v třemeny,

Do koníků šlehne:

Ale, jakby zaklený,

Vůz se z místa nehne.

„Já řku, kdo nás přimrazil,

Ten ať v ohni léhá!“

Kočí z hrdla vyrazil,

A zas vranky šlehá.

Volá prvý, druhý ráz,

Volá třetím rázem:

Ale v koních vězí mráz,

Zlým vůz trne mrazem.

„Dejte piva sklenici!“

Zahřmí z hrdla jemu,

„Ať ji v tvrdou palici

Škůdci podám zlému!“

Do hrdla ji vyklopil.

„Dejte ještě jednu!“

A zas třetí uchopil,

Vyhnul ji až ke dnu.

Napřáhne a zaměří,

A než kdo se nadá,

Do formánku udeří,

Až sklo v kusy padá.

V tom kdos mezi družinou

Přebolestně zkřikne

A se s tváří raněnou

Do kovárny vlíkne.4)

Jede svatba po návsi,

Dudák v kejdy duje,

Chasa hlučí, vejská si,

Vše se zaraduje:

Jen v smrtelném zachvění

Jedna černá duše

Z úst se zlostných vypění

A do pekla kluše.