SVATBA.

Bude svatba, bude

siroty ach, chudé.

Rodiče už oba

jsou u Pána Boha.

A máť její kráčí

v usedavém pláči,

kleká v žalu mnohém

před samým už Bohem:

„Shlídni, Bože, shlídni,

pusť mě na svět bídný!

Mám tam dceru chudou,

vdávat mi ji budou.

Nemá věna ani,

ani požehnání.

Pusť mě, Bože, za ní,

dám jí požehnání!“

Kristus povídá jí:

„Zůstaň, ženo, v ráji!

A já sám tam za ní

půjdu za svítání,

dám jim požehnání.

Posílím jim srdce,

dám jim pevné ruce,

jim i jejich dětem,

ať jdou šťastni světem.

Posvětím je láskou,

tvou mateřskou láskou.“

A hned milý Pámbu

dal se na tu svatbu.