SVATÉ JITRO

Svítá!

v růžích zahořela zem;

skutkem je, co bylo snem,

touha skrytá!

Kámen

pohnul se a s hrobu pad’;

z jeho temna patříš vlát

jas a plamen!

S prahu

Kristus kyne živ a tich;

rozplýváš se, cit tvůj zjih’

vroucím v blahu.

Rány

v rukou, v nohou září vstříc;

jitřenku tam vidíš, rdíc,

to jsou brány!

Skrytá

v boku rána, ložnice;

tvoji duši, jestli chce,

zve a vítá!