SVATÉ POLE

Je na hřbitově kromě ticha,

jež z prsou němých věcí dýchá,

i věčné slávy tanutí;

svá pouta ruší volnost sama

jak před povzletem do neznáma

šleh zkamenělých perutí.

Plá vzácná věta v černu zlatem,

že smrt se pouze v tichu svatém

ve stálý život promění,

tlak pohne křížem, jenž je rzivý,

a v korunách a kmenu jívy

je zatajené úpění.

Ruch barev ztišen ve svém blízku,

přes temný mramor obelisku

se pentle rudě mihotá,

jak cesta k smrti by to byla,

již – unikajíc – potřísnila

krev zmařeného života.

Nic nevyzradí kámen sivý,

svůj plamen lampa neuživí,

když ztrávil sílu oleje,

a ticho jako vodstva věku

zde splaví navždy po člověku

i rozptýlené šlépěje.