Svatební.

Všecko, co svým zvu, zdravá je páž,

ruce dvě zdravé tvé věno,

malá však jizba ráj bude náš,

podej mi ruku, má ženo!

Do práce půjdu, v dílny směr

dám se už o páté asi,

aby dlaň tvrdá na večer

hladiti mohla tvé vlasy.

Ach, jaká práce, lehká tak,

že není pro to ni jméno,

když tvůj mne úsměv, milý zrak

sílit v ní bude, má ženo!

Když mne tvá píseň uvítá,

ruka tvá setře pot čela,

růměncem štěstí polita,

padneš mi v náručí celá.

Večery krásné k závrati,

kdy bude o příštím sněno,

kdy budeš zvolna chystati

peřinky malé, má ženo!

Ve slunce půjdem usmání,

ve stíny půjdeme spolu,

věrni si, v lásce oddáni,

v radosti, smutku i bolu.

Nejlíp, věř, kráčí bouří, tmou,

mlhou kdy všecko je střeno,

drahou kdo skráň má na prsou,

jako já tvou teď, má ženo!