SVATEBNÍ CESTA.

Jak ptáče tažné ty chceš se mnou k jihu,

kde kvetou oranže na jezer pobřeží,

kde krásy pramen léčí duše tíhu,

kde příroda v boj nový ducha osvěží?

A blouzníš, děvče mé, že půjdem spolu

kams’ do Švýcar, kde bouřně šumí vodopád,

pod majestátem Alp že v milém dolu

já stokrát vřeleji tě budu míti rád?

A nad románem sníváš roztouženě,

že na čas okusíme život vířivý

tam v městě přepychu, na dálné Seině,

jenž vře jak šampaňského pohár pěnivý?...

Ach, nikoliv!... Mně stačí koutek země,

na jihu Čech, tam mezi lesy, horami:

nad rovem matky mé se přitul ke mně

a vyschlý rov ten skrop též svými slzami!