SVATEBNÍ. (II.)

Nuž tedy pojď!

závoj ten shoď,

shrň vlasy dolů,

noc první celou

dnes budem spolu;

ty budeš květem,

já budu včelou,

vypiju letem,

žíznivým retem

duši tvou celou!

Nuž tedy pojď,

pás rychle shoď,

nechvěj se strachem!

Líčko přej zlíbat,

kterého nachem

úsměv tvůj těká,

jak motýl bludný.

Noc na nás čeká

a ze své studny

chce nám dát píti,

ve vln svých rojích

chce nás kolíbat,

jak velká řeka!

Hvězdný lesk svůdný

z hloubky jí svítí,

jak z očí tvojich,

dovol je slíbat!

Nuž tedy pojď,

závoj ten shoď!

Až z oken zítra

budeš se dívat,

tu růže všecky

s brillanty jitra

budou ti kývat,

a všickni ptáci

ve úsměv dětský

budou ti zpívat.

Lilije pouze

skloní svůj kalich,

vzdychnou si v touze.

Měsíc jen chvilku

byl u nich host,

cítíš jich ztrátu?

Já k tvému čílku

skloním se v chvatu –

na tom měj dost!