Svatební.

By Bohuslav Květ

Hle, drahá, viz, juž nebe plno hvězd,

tož spěšně půjdeme teď v blízký les...

přikloň své srdce něžně k srdci mému,

tak šťastni nikdy nebyli jsme, jako budem dnes!

Je lože ustláno pod dubem staletým,

kukačka v dáli počítá prchavé vteřiny...

ó rychle, rychle pojď, má ženo toužená!

krátká je rozkoš člověka, však dlouhé smutku hodiny.