SVATEBNÍ

V třpyt planet mlékový noř smutné tváře,

až slzy tvé v mé duši moře zvíří,

až radosti mé, v červáncích jež hýří,

na popraviště půjdou od oltáře.

Safíry v svatebním Tvém rouše vzplanou

jak oněch zrak, již Boha hledat chtěli,

náš večer přijde, heroicky stmělý,

a budu zřít v Tvou duši rozplakanou.

A zblednem, slyšíce, jak zakrákoral

nám nad hlavami havran rohu hlasem,

i vztáhneš ruce s rozpuštěným vlasem

a zapláčeme spolu smrti chorál!