SVÁTEČNÍ DÍTĚ

SVÉ brnění i přilbu zkusím,

dnes na cestu se vydám zas,

v neznámé dálky jíti musím,

kam z hloubi hvozdů láká hlas.

Nad hlavou temný hukot lesů,

za sluncem půjdu tisíc mil,

dokud těch květů nepřinesu,

o nichž jsem dlouho teskně snil.

Stříbrný štít chci v slunci nésti,

rek báje, dítě sváteční,

kam vkročím, musí růže kvésti,

v ráj změním háje smuteční.

V roh zlatý, k pasu zavěšený,

až mocně vichrem zaduji,

s rachotem puknou skalní stěny

a draci prchnou do slují.

Se zpěvem půjdu jako vesna,

kde bílý zámek vyrůstá,

princeznu zlatou zbudím ze sna

polibkem lásky na ústa.