SVÁTEČNÍ JAS

Já za tebou šel jsem v mdlobě

zryt steskem dlouhé míle –

Teď mohu vztáhnouti k tobě

přec ruce, sváteční chvíle?

Mám prostou radost z věcí,

klid zjasněný na nich dřímá,

já vidím je poklidně téci

a chvít se před očima.

A za vše pokorné díky

mé srdce smířené cítí,

za světlé okamžiky,

za tichou sladkost žití!

Ať píseň má volně vzlétá

jasná a očištěná,

ať v ní je úsměv léta,

svit světla i bílá pěna!