Sváteční městečko

Je ve mně tak jasno, jak v městečku v oné chvíli,

když náhle se nakazí celé, když čistí se, pere a bílí,

když staví se před božím tělem oltáře v náměstí,

kde lučních květin je plno, bříz píseň šelestí.

A všude za stopou práce zrak se sluchem nestačí.

Já umouněných jsem tovaryšů slech' píseň s pavlačí.

To okna jsou před svátky, kdy se čistí, zotvíraná,

spěch zachumelených paní, jak upravit hnízda již z rána,

než přilítnou havrani mrzutí, že se s jich pohodlím hne,

když krouží a krákorají a zobou v poledne...

I u lesa kouřící chatrč opravují v spěchu.

Já ve snu též života svého spravuji děravou střechu,

neb deště tou východní délkou a severní šířkou táhly

a mnohdy až ke krbu dral se vichřice úder náhlý.

Pár pivoněk, růží a nejraděj lučních květů pyl

bych podlahou vydrhnutou vonět ucítil

a břízek lichotné listí před prahem se chvěti,

zřít skotačit, veselit se a pokřikovat děti.

A proto se zdá mi, že spravuji života svého střechu

již zarůstající léta do šednoucího mechu.