Svatopluk Presl.

Teprv nyní, vědy mistře slavný!

viju Tobě věnec občanský,

aby rozruch času neunavný

nezapomněl, ni duch slovanský,

že jsi Ty byl velkým bohatýrem

v království přírody široširém –

jenž před časem pevnou myslí svojí

a rozumu jasněskvělou zbrojí

hrad za hradem tajných vědomostí

vydobýval české národnosti.

Teprv nyní za novějších časů,

když nám posvátný chrám přírody

otvírá klíč mateřského hlasu,

úsvit poznáváme ducha Tvého,

mocnou vůli srdce spanilého,

když jich vítězství nám lahodí.

Tys předvídal, duchu hvězdojasný,

že zableskne také nám den krásný,

kde své slavit budou snoubení

průmysl a krásné umění!

Tobě příroda co vítězovi

zotvírala pokladů svých skrýši,

bys nasbíral skvostů v celé říši

na ozdobu roucha nevěstina,

na okrasu šatu ženichovi,

až jim shody zakvitne čas nový,

až svatební zazvoní hodina,

až zableskne svíce Hymenova.

Pracnou péčí prokleštěné stezky

do každičké této říše části

zůstavil jsi mládeži své vlasti,

by rozumu šlehající blesky

vnikali až k tajným pramenům,

z nichž blahobyt prýští národům,

nám pak po všech zonách rozprostřeným

prýštit může proudem rozmnoženým.

Tys co přítel ducha vznešeného

neopustil průmyslu mladého,

a sám duchem stále mladý, čilý

a v svém srdci stále ušlechtilý

učil jsi jej krásou přírody

lásce dáti slova lahody.

Jako rozdá věrné srdce matky

bez naděje odplaty od dětí

v odkazu jim všechny zdejší statky

vydobyté láskou v půlstoletí:

tak jsi ty duchovní světa zboží

potomním dal synům vlasti své,

nežádaje ani té památky,

by, až tebe v lůno země vloží,

na hrob vryli slavné jmeno tvé.

Jako oni, kteří bez náhrady

dlouhou péčí tvořívají sady,

z nichž budoucích teprv synů rtové

budou chutnat ovoce medové:

takž i Tvého ducha jará síla

budoucnosti podnikala díla,

odkázaná v svatém zavětě

zrůstající slavské osvětě.

Chudý vděk je vínek tento skromný

za Tvé lásky k vlasti čin ohromný,

jíž jsi život od ní obdrželý

co syn věrný věnoval zas celý,

jíž jsi co matičce opuštěné

synů mnoho získal k světu lnoucích

příkladem své lásky neproměnné,

příkladem svých cností jasně skvoucích.

Až se velké ducha Tvého snahy

vykonají co Tvůj odkaz drahý,

až potomstvo za dnů naší shody

všemi statky matky přírody

bude těžit v prospěch matky vlasti,

slavnější Ti bude věnec klásti

v pantheonu našich duchů jasných,

kde se, co dob lepších naděje,

jmeno Tvé na věky zaskvěje,

ozářeno světlem věků spasných.