SVATOPLUKU ČECHOVI

Vždy stáls jak dub, a v tom je tvoje sláva.

Dubiskem hrdé tvoje dílo roste,

– pták v jeho koruně – tvá sladká píseň zpívá,

ač s nebes mračných sníh a sníh se trousí...

Dav tupý, jenž tvé rajské harfy neposlouchal,

ten probudil se v jásot řetězů tvých chřestem.

Demagog jde a okovem tvým řinčí,

lid za ním jde a dětinsky jím cinká...

Já přicházím, tvé vrásky líbám v čele

za Dagmar sličnou. – Dáš mi ještě jednu?...