SVATOPLUKU ČECHOVI

O, barde bardů! Skráň Tvá bělem zkvétá,

jenž věnčí ji jak vavřín stříbrný,

v tvář Tvoji písmo svoje ryjí léta,

v ní krutých bouří zrcadlí se dny.

Však slova Tvoje stále rudě planou

a stéká po nich stále čerstvá krev,

a volá vzhůru, za čest pošlapanou

svolává na zlosyny Boží hněv.

Vln rozkacených vír se kolem vzdýmá,

v nich svítí bodáky a čepele

a zpěv Tvůj mohutný jak bouře hřímá:

Čas velký přišel, vstaňte, mstitelé!

Dnes jenom ohlas jeho v duše vniká

a spravedlivou výtkou pálí v nich,

leč výkřik drtícího bojovníka

se k nepříteli posud nepozdvih'.

Však přijde snad čas, kdy vzplá pomsta dravá,

žár nadšení se vznítí ve oku

a heslem stanou se Tvá slova žhavá, –

Ó, Mistře, Bohatýre, Proroku!