„SVATOVÁCLAVSKÉ VOLBY“

Co jsme se ti nazpívali,

jaké pocty tobě vzdali,

svatý Václave!

Eminence přišli z dáli,

vojáčků pluk jsme ti dali,

celý národ sbubnovali,

svatý Václave!

Lebku tvou jsme z hrobu vzali

Prahou vezli, ukázali –

co jsme mohli, provedli jsme:

a jak ty ses odvděčil nám,

svatý Václave?

Byly volby. Byly v spěchu,

abys v nebeském svém cechu,

svatý Václave,

nezapomněl našich vzdechů,

pomohl nám ku úspěchu

v zemi husitských kdys Čechů,

svatý Václave!

Svatý Ot sám pro potěchu

z milostí svých svatých měchů

posvěcený van dul z Říma

do daleka, na zem naši,

svatý Václave!

Ach ty volby! Teď už víme,

že se za tě zastydíme,

svatý Václave!

Odpusť nám, ó svatý Říme,

my ten přehmat napravíme:

Vojtěcha si vyvolíme,

svatý Václave!

V talonu on tiše dříme

blízko tebe. Oprášíme

jeho kosti, jeho slávu –

my své hlavy nesvěsíme,

nechtěls, nemoh, nedoved jsi,

přičti sám si, co teď přijde,

svatý Václave!

Jsme spokojeni – ač se upřít nedá,

že poškodila nás ta závist bledá

stran druhých. Ale marny všechny křiky,

my v rukou máme osud republiky.

Tak se to všecko točí na zemi:

lidovcem člověk byl pod církevníky,

teď neví: budem nyní soc. demy?

Nár. soci? Nár. demy? Či agrárníky?

Co bylo řevu v celém národě!

Co špíny, nadávek a boulí –

A teď je rázem klid.

Tak poperou se strejci v hospodě,

rozbijí kde co, očima zle koulí –

– no pračka, jak má být –

pak otřou líc a shrnou rukávy,

bratrsky usednou si ku stolu,

je zapomenut zápas krvavý

a starým zvykem začnou pospolu

– na účet obce ovšem – pít.