SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (III.)

Pro mne ať jen dni se krátí,

noci ať se dlouží!

Proto budu klidně spáti,

to mě málo souží.

Jako v pytli venku prý je!

Božínku můj milý,

nač jsou lampy? Aby si je

lidé rozsvítili.

V pokoji když lampa hoří,

stavebnici beru,

a to se to staví, boří –

jako v Praze – věru!

Veliký tu dům a světlý

roste jako z vody;

to je toho, vystavět-li

zapomenu schody!

Tatíčkovi dům až k nebi

chci dnes vybudovat,

do své kapsy nájemné by

mohl vždycky schovat.

Jakpak tatíček můj asi

pochválí mě za to?

Jistě pohladí mi vlasy,

řekne: Ty mé zlato!