SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (V.)

Bože, to je namáhání

u matičky mojí!

Někdy nevím spěchem ani,

kde mně hlava stojí.

V postýlce když bych se chtěla

povalovat líně,

peřinka hned letí s těla:

Vstávej! Do kuchyně!“

Teď to začne! Nejdřív mytí,

dobré jenom k škodě;

vždyť až křeč mě skoro chytí

v ledové té vodě.

Pak to chodí: „Uhlí! Dříví!

Nůž mi podej, dítě!

Jiný chci, ne tenhle křivý!

Jíškou míchej hbitě!“

Nač by se však srdce smálo,

zřídka čas mi krátí:

hrozinky mně tuze málo

dává přebírati.

O mandle se také bojí,

v zásuvce jsou s klíčem.

Zato matičce dnes svojí

nepomohu v ničem.

Nevstanu dnes! Na posteli

zůstanu i v hladu – –

Honem dolů! Slyšíte-li?

„Pojď pít čokoládu!“