SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (VI.)

Nebojím se, přijď si k nám,

svatý Mikuláši,

vždyť se tebou – to já znám –

zlé jen děti straší.

Svět ať tomu nevěří,

poslouchám já ráda,

ale ne jen u dveří,

maminka jak hádá.

Jak mé oko točí tě,

v rukou sladké zboží,

odříkám hned hlasitě

„Andělíčku boží!“

Jestli však – to možná věc –

ztratí se mi nitka,

odpusť; se svatými přec

mluví člověk zřídka.