SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (VII.)

Snížek padá! Sníh!

Jak ty hvězdičky se honí

vzduchem, nad zemí i po ní,

všude plno jich!

Oknem hledět jen?

Tuze mne to – tuze láká

udělat si sněhuláka –

nuže, s chutí ven!

Bude pán to vám!

Uhlí do očních mu důlků,

do pravice koště – hůlku,

v ústa dřívko dám.

Svět se podiví,

dědovy až zbytek slávy –

cylindr – mu na vrch hlavy

vsadím šedivý.

To ta strakatá

Micka naše zlostně asi

zabrouká a zaprská si;

má v něm koťata.