SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (X.)

Čím to, pot že na mém čele,

ačkoli se třesu v zimě,

srdéčko že mře mi v těle?

Ježíšek dnes navštíví mě!

Hle, teď náhle před očima

udělala se mně kola,

zas mě rozrazila zima, –

slyšte, zvonek už mě volá!

Rozlétly se dvéře, – skokem

na prahu jsem, – dech se tají,

udiveným ptám se okem,

jsem-li na zemi či v ráji.

Jaký stromek! Marně taký

po lesích bys hledal všude:

pestré svíčky vábí zraky,

modré, zelené a rudé,

se zelených větví visí

stříbrné a zlaté šišky,

ústa chuť už dělají si

na jablíčka, na oříšky;

nejeden tu rampouch sladký,

pomeranče zlaté tady,

kolem všude na košatky

nejchutnější čokolády.

Po všem zrak můj těká, žasne,

pod stromek teď letí zase,

vánoční kde písně krásné

nota v strojku ozvala se.

Ó, těch pod stromečkem věcí!

Kočárek a postýlka tu,

plotýnka, v níž možno péci,

kufřík pro panenky šatů,

v klobouku tu panna velká,

vedle v peřince je děcko,

za ní s holubinkou selka – – –

Kdo by vypočítal všecko!

V rozpacích tak stojím chvíli,

v tom už slza s oka padá,

spínám ruce: Ty můj milý

Ježíšku, jak mám Tě ráda!