SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XIII.)

Nevěřil by nikdo tomu,

co já práce mám;

někdy celý den se z domu

ani nehnu vám.

Sedm panen na starosti

bez vší pomoci –

to je práce víc než dosti

z rána do noci.

Pro prádlo jsem přes tu chvíli

v jejich truhlici,

nechci-li, by stále byly

jako smolíci.

Každou chvilku jiné šaty

chtěly by si brát,

až se na fiflenky na ty

zlobím kolikrát.

A co teprv práce dá mi

pro ně vaření!

Ta chce buchtu s hrozinkami,

druhá pečeni,

lívanečky mít chce třetí,

nákyp z ořechů, –

člověk nezná pro ty děti

ani oddechu.

Neželím však sebe větší

práce, jen když zřím,

vše že chutná jim a svědčí,

co jim uvařím.