SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XIX.)

Odpluly ledy,

sníh je pryč,

do ruky tedy

chutě rýč!

V měkkou tak zemi

vnikne už,

v kaši jak se mi

boří nůž.

Práce mě ztuží

veselá,

v tváři zas růží

nadělá.

Ať je co stáro,

ať kdo mlád, –

kdo by tě, jaro,

neměl rád?!

Anda jen naše

ztrácí smích,

na jaře páše

samý hřích,

hubuje na to,

až je strach;

nač? na to bláto

na botách.