SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XV.)

Ráda tě, měsíčku, ráda tě mám,

když se tak zadíváš do oken nám;

líbáš se s předměty se všemi

po stěnách, po stropě, po zemi,

konečně zabloudíš tmou

na malou postýlku mou.

Někdy však zlobím se na tebe též,

to když mě výsměchem škádliti chceš:

když se tak oko tvé zadívá

do kouta, metla kde visívá,

zdá se mi vždycky, že hned

v smíchu ti zkřiví se ret.