SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XXI.)

Což se pro tě ráda, hbitě shýbám,

první fialočko,

což v tvé modré očko

nořím zrak a jak je vroucně líbám!

Jsi tu jediná, však brzy tlumy

družek tvých kol všude

oko vítat bude,

jejich dechu nic pak neutlumí.

Jediná’s, však přeradostné zvěsti

neseš všemu světu,

že se sněhem květů

obalí zas brzy ratolesti.

Po máji pak brzo do rodného

tatíčkova města

radostná je cesta

na prázdniny – vrchol blaha všeho.