SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XXIII.)

Vlaštovičky už jsou tady!

Oj, což každý – starý, mladý –

každý vítá je!

To je náhle shonu všady

pod římsy a do stáje,

všady, kde je trochu místa,

ptačí rodinka kde jista,

za krátko že její děti tady

nebudou mřít hlady.

To zas bude v jejich šiku

švitoření, vády, křiku

s vrabci o každičkou snět!

Zase budou nad rybníku

hladinou se prohánět,

zapomene mnohá v chvatu

na bezpečnost svého šatu,

v důvěrnějším pak se s vodou styku

octne v okamžiku.

Těším se, jak havěť tato

na hnízdečka bude bláto

nosit v zobáčku;

nejvíc však se těším na to,

jak zas půjdou na dračku

nepřátelé dotíraví,

jak nás milí ptáčci zbaví

našich vrahů – much, jimž, přísně vzato,

pranic není svato.