SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XXIX.)

Divívám se tatíčkovi,

dobu prádla že a mytí

mrzutými vítá slovy;

často náhle klobouk chytí,

ven – a do večera

nevidí ho dcera.

Divím se mu. To mně zase

svátkem větším nade všecky,

podlaha když umývá se,

plny prádla jsou-li necky.

Zda to někdy uzná?

Inu, chuť je různá – – –