SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XXVIII.)

Včeličko, včeličko,

co ti to napadlo,

že jsi mně v čelíčko

zabodla žahadlo?

Ze mne teď všude smích

tropí si dívenky,

místo že očí mých

zřela jsi pomněnky,

ale když ještě včas

prohlédla’s lákadlo,

aspoň prý zabodla’s

v čelo mi žahadlo.

Studem ať na líčko

červánek sedá mi,

hněvy tvé, včeličko,

nejsou mi neznámy;

žádná z vás nemůže

zapřít, co vadí vám:

náruče kvítků že

domů si nosívám.

Plné že vídáte

květinek okno mé,

proto mne bodáte,

včeličky lakomé!