Svatý

Byl jednou jeden svatý

a měl prý devět žen

a chodil v temných nocích

jak páni ustrojen.

Pil burgundského vína

přede mší sklenici,

a když řek’: ite missa,

lid žehnal levicí.

A po mši „ad majorem“

pil sklenic ještě pět

a naříkal, že bídný

je nynější ten svět.

Proklel ho za den stokrát

a s křížem na čele

zlost zapil a se těšil,

že zejtra neděle.

V neděli kázal k lidu,

že kostel chud a stár

a že rodička boží

požehná každý dar.

Lid sháněl groše bídy

a „svatému“ je klad’,

a rád zakoušel všecku

nuzotu svou a hlad.

V neděli kázal k lidu,

že v něm se hnízdí hřích,

a s kazatelny sešed

si z něho stropil smích.

Lid klekal ve pokoře

a plakal: žel, o žel,

a „svatý“ při růženci

na pána boha klel.

Byl jednou jeden svatý

a měl prý devět žen, –

nuž chcete-li být svatí,

dělejte tak to jen!