SVATÝ BENEDIKT. (VI.)

Na zvráceném sloupu

zjev bílý seděl přihlížeje práci.

Jak z mramoru byl, svítil bílým tělem,

však vzdušný byl a jako pára lehký.

A zrak měl tmavý, vítězný a pyšný,

rty sevřené a na nich pohrdání.

A světec viděl, že to není anděl.

I hnal se po něm, bil v něj holí svojí,

však nezasáhl, jenom vzduchem šlehal.

Znak kříže také marně na něj vrhl,

zjev vzdušný nemizel. I viděl světec,

že demon je to asi mrtvých bohů,

a na vzdor jemu pospíchal v té stavbě

a nutil dělníky, by popílili.

A demon seděl pyšně, usmíval se,

a pohrdavě zíral k práci jeho...