SVATÝ BENEDIKT. (VII.)

Chrám hotov byl i klášter. Starý světec

klek před oltářem, zapěl slávu Bohu

a k novým bratřím, kteří míti chtěli

života smysl, obrátil se řečí,

že marností vše, snem že život celý

a teprv po smrti že probuzení,

že nutno tak snít, aby probuzení

nebylo těžké. Rozmlouvati s Bohem –

toť modlitba je. Hlásat slávu jeho –

toť písně, jež se pějí k chvále jeho.

A je-li chvilka, kdy se odpočívá

po bohulibém tomto zaměstnání,

má obrátit se k duším dobrých lidí,

jež v knihách žijí. Kniha útočištěm

a společníkem nejlepším je v žití,

jenž chrání před žádostmi světa duši,

jí křídla dává k letu v doby dávné

i v časy příští, přenáší ji světem,

že jako oblak nese se pak nad ním

a sní svůj sen jak dítě beze hříchu.