SVATÝ DŮM

Ty svatý dome nad Vltavou,

tak zadumaný v noc i den,

vzpomínky jaké jdou ti hlavou,

že stojíš jako okouzlen?

Jakými asi postavami

se prostory tvé míhají

a čí to hlas, ten vroucně známý,

zachvívá tebou potají?!

V svých nocích zříš zas řady zjevů

se vznášet, stíny, k oltáři;

znít slyšíš ohlas zbožných zpěvů,

extasi svatou ve tváři!

Za koho asi prosby lkavé

se odtud k nebi vznášejí?

Za koho tisíceré „ave“

k té Matce všechněch nadějí?!

Za koho zvedá abatyše,

ozářená jak světice,

své bílé ruce k nebi výše

a komu žehná pravice?! –