Svatý kraj.

Buď pozdraven, ty svatý kraji,

jejž za otčinu Bůh nám přál,

kde rudobílé barvy vlají

od Šumavy až k Tatrám v dál,

kde jako zvonů sladké hraní

zní slávský jazyk horstvem, plání,

kde podle bratra stojí brat,

a od kolébky do skonání

je hrdým svou tě matkou zvát.

Zde Václav trůnil, kníže míru,

vlád’ Otokar, náš český lev,

zde za volnosť a otců víru

zved Hus a Žižka korouhev;

zde prapory tvé zašlapány,

zde kosti reků rozmetány –

a z jejich prachu, z věků běd

jak osení nad orné lány

tvůj čacký lid vždy znov se zved’.

Za blaho tvé a volnosť tvoji,

za práva zdar a křivdy zhyn,

ať k práci voláš nebo k boji,

hle, při tobě tvůj stojí syn!

Co zašlapáno v prach a bláto,

co znesvěceno, v pouta jato,

co zmařil člověk nebo čas,

co bezprávím a mečem vzato,

vše bude jednou naše zas!

Buď zdráva, vlasti, plná krásy,

a spočiň mír na skráních tvých,

a o tvé hory na vše časy

se rozrážej hněv bouří zlých.

Jak věky stála’s nerozborná,

na věky věků velká, vzdorná,

a hrdá ve své síle staň; –

a páž tvých synů láskou svorná

a Bůh tě, drahá vlasti, chraň!